Zařizujete si novou kuchyni? Myslete na to, že v ní budete nejenom jíst, ale také vařit. Proto byste ji měli budovat podle ergonomických zásad, které vám ušetří neustálé pobíhání sem tam, ohýbání se, používání schůdků a vykonávání dalších zbytečných pohybů.
Zkuste si představit nějaký proces vaření. Nejdřív musíte potraviny vyndat ze skladovacího prostoru, pak je případně umýt, nakrájet, vložit do hrnce, postavit na sporák. Až se uvaří, naservírujete je. Z těchto logicky na sebe navazujících činností vycházeli i tvůrci ergonomie, oboru, který se z různých úhlů zaměřuje na nesprávné zatěžování pohybového aparátu a hledá cesty, jak tomuto problému předcházet. Platí, že veškeré úkony by měly probíhat plynule. Kromě skladování, přípravy, vlastního vaření a servírování je třeba do ergonomicky řešené kuchyně začlenit také elektrospotřebiče, prostor pro skladování odpadků a úklidový systém. Z výše uvedených důvodů se kuchyň dělí do pěti základních zón, potravinové, ukládací, mycí, přípravné a varné.
Je také dobré vědět, že proces kuchyňských činností by měl začínat v levé části místnosti a postupovat po směru hodinových ručiček do prava. Toto uspořádání platí pro praváky, v opačném případě bude celý proces probíhat z prava do leva.
Potravinová zóna
Umísťuje se na kraj kuchyňské linky vlevo. Do potravinové zóny patří spíž, případně skříňky v kuchyňské lince, které jsou určené ke skladování trvanlivých potravin. Myslete na to, že potravinová zóna by se měla nacházet co nejblíž ke dveřím, abyste s těžkým nákupem nemuseli běhat přes celou kuchyni. Patří sem i lednice a mrazák a také odkládací prostor pro tašky.
Zóna ukládání
Navazuje na potravinovou zónu. Skládá se ze skříněk, do kterých budete ukládat veškeré kuchyňské vybavení, od talířů, misek, hrnků, skleniček až po drobné elektrospotřebiče a další kuchyňské pomůcky.
Mycí zóna
Za zónou ukládání pokračuje prostor pro mytí. Základním vybavením této části je dřez a myčka. I v případě, že máte myčku, je dřez nezbytnou součástí. Jde o to, že ne všechno nádobí se dá mýt v myčce a také si během kuchyňského procesu potřebujete mýt ruce, omývat ovoce, zeleninu apod. Pod dřezem by mělo být rovněž místo pro odpadkový koš, čistící prostředky a další pomůcky.
Přípravná zóna
Tato plocha se nachází mezi dřezem a varnou deskou. Obvykle se doporučuje v délce minimálně 90 cm. Jestliže často vaříte a připravujete složité chody, dá se předpokládat, že potřebujete i hodně nádobí. Z toho byste pak měli vycházet při stanovení velikosti přípravné plochy. Nezapomeňte také na zásuvky pro ukládání prkének, nožů a dalšího kuchyňského vybavení nezbytného pro fázi přípravy.
Varná zóna
Systém kuchyňských zón uzavírá varná zóna. Patří sem sporák, varná deska, trouba, případně další varné přístroje. Její součástí by měla být také možnost ukládání hrnců, pánví, pekáčů a dalších doplňků, které potřebujete k vlastnímu vaření. Za varným prostorem je vhodné nechat alespoň 30 cm prostoru, kde budete servírovat jídlo na talíře.
Abyste se zbytečně neohýbali
Kromě zbytečně naběhaných kilometrů je třeba myslet i na to, že v kuchyni často provádíme nesprávné pohyby, zejména při ohýbání se, zvedání těžkých hrnců, případně natahování na špičky, které enormně zatěžují páteř a navíc lze při nich snadno přijít k úrazu. Kromě správného rozložení kuchyňské linky je tak třeba si nechat nastavit i výšku pracovní desky. Jestliže měříte přibližně 165 cm, bude vám stačit výška 86 cm. Pro kuchaře měřící nad 170 cm ale nechte pracovní desku umístit alespoň do výšky 90 cm.
Kuchyňské pracovní plochy nejsou výškově stejné. Mycí centrum je třeba umístit výš nad pracovní desku, obvykle mezi 95 až 105 cm. Kuchyňská linka může být ve spodní části zakončená buď soklem, anebo stojí na nožkách, někdy bývá i zavěšená. V případě soklu dbejte na to, aby byl vysoký nejvýš 15 cm a mírně ustupoval. Tak vám vznikne prostor pro nohy a nebudete se muset tolik naklánět. Lišit se bude i výška varné zóny, sporák či varná deska by měly být ve výšce cca 85 cm od podlahy, abyste dobře viděli do hrnců a nemuseli se nad ně naklánět. V takovém případě totiž hrozí riziko úrazu.
Chytré ovládání
Jak otevíráte kuchyňské skříňky? Musíte vzít za úchyt a přitáhnout? Pokud ano, znamená to, že opět vynakládáte několik zbytečných pohybů navíc. A to nepočítáme fakt, že si například musíte umýt ruce, případně utřít, když potřebujete otevřít skříňku a také ji pochopitelně zavřít. Pobyt v kuchyni vám proto usnadní výsuvy. Můžete je ovládat mechanicky, nebo s pomocí elektrického systému, tzv. servo-drive, kdy se zásuvka otevírá sama. Stačí totiž na její čelo lehce ťuknout kolenem nebo zatlačit bokem a výsuv bez jakékoli námahy z vaší strany vyjede sám. Navíc mají zavírací systémy kvalitní tlumení, takže ani při prudším zavření nevydávají typické, obzvlášť po ránu nepříjemné bouchání. Tohle řešení se hodí hlavně do kuchyní, kde se hodně vaří a občas vznikají situace, kdy vám chybí ,,třetí ruka“, kterou byste otevřeli potřebnou skříňku...
Řešení se najde i pro otvírání horních kuchyňských skříněk. Klasická dvířka stále více nahrazují výklopná čela, která se vytáčí směrem nahoru. Vyklápění můžete provádět buď mechanicky, anebo také prostřednictvím elektronického systému servo-drive. Navíc se čelo dá vyklápět do několika poloh, takže nemusíte skříňky otevírat celé. Celý systém je navíc daleko bezpečnější, protože odklopením čela z pracovního prostoru nehrozí, že byste se o dvířka během pohybu u linky bouchli.
Text: Emma Hildová